Daňový poradce

Mgr. Lenka Krištofíková, MBA

Mgr. Lenka Krištofíková, MBA
Mgr. Lenka Krištofíková, MBA

Není mi jedno, co se děje.

Jsem daňovou poradkyní.

Vystudovala jsem obory
Evropské vztahy a veřejná správa.

Publikuji na serverech a
v odborných časopisech
Share on linkedin
Share on whatsapp
Share on email
Share on facebook
Share on twitter

Rozlišení pracovněprávního vztahu a práce dle živnostenského oprávnění

Pro většinu právnických i fyzických osob je výhodnější fakturace od osoby samostatně výdělečně činné než platba odvodů souvisejících s odměnou zaměstnance. Takové služby však mohou být klasifikovány jako zastřený pracovně právní vztah. Z důvodů možných postihů zaměstnavatele i pracovníka, který práci vykonává, je důležité dodržovat platnou legislativu včetně důsledného rozlišování mezi závislou činností a prací na živnostenský list. V případě, že kontrola napadne právní vztah mezi potenciálním zaměstnavatelem a pracovníkem, může být vyměřena nejenom nezanedbatelná pokuta, ale také daň z příjmů ze závislé činnosti ze superhrubé mzdy a odvody na sociální a zdravotní pojištění, a to včetně souvisejícího penále.     

Definice závislé práce dle daňových předpisů

Při uplatňování daňových zákonů se bere vždy v úvahu skutečný obsah právního úkonu rozhodného pro stanovení či vybrání daně, pokud je zastřený stavem formálně právním a liší se od něho. Konkrétně je v § 8 daňového řádu stanoveno, že správce daně při dokazování hodnotí důkazy podle své úvahy, posuzuje každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti a přitom přihlíží ke všemu, co při správě daní vyšlo najevo.[1] Tento přístup dále rozvádí např. zákon o dani z příjmu, kde je uvedeno, že pro zjištění základu daně se vychází z účetnictví, pokud zvláštní předpis nebo přímo zákon o dani z příjmu nestanoví jinak anebo pokud nedochází ke krácení daňové povinnosti jiným způsobem.[2]  Za příjmy ze závislé činnosti jsou považována plnění, kdy je poplatník povinen dbát příkazů plátce. [3]  

Dále se vymezením závislé činnosti zaobíral pokyn MFČR  D-285, dle kterého je základním rozlišovacím kritériem skutečnost, že práce není vykonávána zcela nezávisle. Mezi nejčastější znaky a okolnosti indikující vztah závislé činnosti fyzické osoby a osoby, od níž jí plyne příjem, patří následující:

  • plátce příjmu přímo či nepřímo ukládá úkoly, řídí a kontroluje fyzickou osobu a nese odpovědnost související s její činností,
  • fyzická osoba má ve vztahu k plátci příjmu obdobné postavení jako zaměstnanec,
  • odměna za práci je vypočítána na základě délky pracovní doby nebo obdobným způsobem běžným při odměňování osoby v pracovně-právním vztahu,
  • materiál, pracovní pomůcky, stroje a zařízení potřebné pro výkon činnosti jsou fyzické osobě poskytovány plátcem příjmu,
  • vztah mezi plátcem příjmu a fyzickou osobou je dlouhodobý anebo soustavný, resp. fyzická osoba vykonává činnost dlouhodobě pouze pro jednoho plátce příjmu, a to osobně nebo prostřednictvím spolupracující osoby ve smyslu § 13 zákona o dani z příjmu.[4]

Definice závislé práce dle občanského zákoníku a zákoníku práce

Definici podnikání obsahuje § 420 občanského zákoníku:  „Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.“[5] Zákoník práce definuje závislou práci jako práci, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně. Dále musí být práce vykonávána za odměnu, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele a v pracovní době. [6]  Z hlediska zákazu nelegální práce je rozhodující § 3 zákoníku práce, který stanoví, že závislá činnost může být vykonávána výlučně v základním pracovním vztahu, kterými jsou pracovní poměr a vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. 

Definice závislé činnosti a postihy za nelegální práci dle zákona o zaměstnanosti

Předpisem, který definuje nelegální práci a stanovuje sankce za porušení pracovněprávních předpisů je zákon o zaměstnanosti.[7] V této souvislosti můžeme hovořit o:

  • Práci na černo, tj. vykonává-li občan závislou práci mimo pracovněprávní vztah nebo v rozporu s legislativními podmínkami pro tuto práci. Jednalo by se například o práci při absenci pracovní smlouvy nebo dohody o provedení práce či dohody o pracovní činnosti, případně o překročení počtu pracovních hodin v dohodě o provedení práce apod.
  • Švarz systému, tj. výdělečné činnosti osoby samostatně výdělečně činné ve prospěch jiné osoby v závislé činnosti mimo pracovněprávní vztah. Typicky se jedná o práce různých řemeslníků pro stavební firmy, ale také například účetní, která používá prostory a vybavení právnické či fyzické osoby, která ji platí.

Správní delikty definuje zákon o zaměstnanosti v § 139-140. Málokterý pracovník si uvědomuje, že nejenom zaměstnavateli, ale i jemu hrozí pokuta, pokud bude vykonávat tzv. nelegální práci. Pokud kontrolní orgán, tj. Státní inspekce práce zjistí, že fyzická osoba nevykonává práci na základě pracovněprávních vztahů nebo jiné smlouvy, může dospět k závěru, že jde o porušení předpisů a tomuto jednotlivci může být uložena pokuta až do výše 100.000,- Kč.[8] Sankce pro zaměstnavatele jsou mnohem citelnější. Ti mohou být za stejný přestupek potrestáni pokutou až do výše 10.000.000,- Kč, nejméně však 250.000,- Kč v případě, že zaměstnavatelem je právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba a pokutou do výše 5 000 000,- Kč v případě, že zaměstnavatelem je nepodnikající fyzická osoba.[9]

Z dalších povinností vyjmenovaných v zákoně o zaměstnanosti je třeba zmínit nutnost uložení kopií dokladů prokazujících existenci pracovněprávního vztahu v místě pracoviště.

Definice závislé činnosti dle judikatury Nejvyššího správního soudu

Pro lepší orientaci zaměstnavatele i zaměstnance existuje dnes již množství judikatury. K doměření daně ve výši několika stovek tisíc došlo na základě kontroly finančního úřadu u české společnosti, pro kterou pracovali na základě živnostenského listu svářeči, zámečníci a další osoby. Jedinými oficiálními zaměstnanci firmy byli předáci, mistři a správní zaměstnanci. Nejvyšší správní soud potvrdil, že se jednalo o závislou činnost. Rozsudek zdůvodnil tím, že práce byly prováděny v přímé závislosti na materiálovém zajištění, které zastřešovala společnost. Tyto práce byly prováděny pro společnost soustavně, v mnoha případech dlouhodobě, přičemž tyto fyzické osoby nevykonávaly práce pro žádné jiné odběratele, příjem od firmy byl jejich jediným zdanitelným příjmem v kontrolovaných zdaňovacích obdobích, uvedené osoby si vyřizovaly ŽL ve většině případů v souvislosti s nastávající prací, kterou hodlaly vykonávat v areálu firmy.[10]

Na druhou stranu judikatura NSS rozlišuje mezi závislou prací a mezilidskou výpomocí. Případ, kdy neteř zaskakovala o polední pauze do obchodu své tety, kde prodávala zboží, nebyl soudem posouzen jako závislá činnost. Při rozlišování, zda jde o závislou práci či pouhou občanskou výpomoc, NSS považuje za zásadní prokázání znaků jako je soustavnost a vztah podřízenosti vůči zaměstnavateli, což v této kauze prokázáno nebylo. Soud dále konstatoval, že v rámci boje proti nežádoucí praxi nelegálního zaměstnávání není možné likvidovat běžný občanský život.[11]    

 Definice závislé práce dle Soudního dvora Evropské Unie

Primární ani sekundární právo EU definici pracovníka neobsahuje. Při výkladu pojmu závislá činnost je proto třeba vycházet z judikatury Soudního dvora. Hlavní charakteristikou pracovního vztahu je, že osoba vykonává po určitou dobu pro jinou osobu na základě jejích pokynů práci, za kterou dostává odměnu. Za další kritéria pro rozhodování, zda jde o závislou činnost, lze považovat skutečnost, že zaměstnavatel určuje práci, která má být zaměstnancem vykonána a pracovní dobu.[12]            

Závěrem lze doporučit přítomnost kopie pracovních smluv (ať již se jedná o pracovní smlouvy na plný či částečný úvazek) a kopie dohod o provedení práce či pracovní činnosti na pracovišti. V případě, že se bude jednat o jiný právní vztah, než vztah dle zákoníku práce, je nutné mít smluvně ošetřeno tak, aby byla vyloučena podobnost se závislou činností. Jak bylo však uvedeno výše, ani důkladné smluvní vyloučení pracovního vztahu při faktickém nedodržení ustanovení smlouvy nemusí stačit.


[1] Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, §8.

[2] Zákon č. 586/1992 Sb., zákon o dani z příjmu, § 23, odst.10

[3] Zákon č. 586/1992 Sb., zákon o dani z příjmů, § 6, odst. 1

[4] Pokyn MFČR č. D-285 k aplikaci § 6 zákona o dani z příjmů a vymezení tzv. závislé činnosti

[5] Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 420, odst. 1

[6] Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, § 2, odst. 1 a 2

[7] Zákon č. 435/2004 Sb., zákon o zaměstnanosti, § 5, písm. e)

[8] Zákon č. 435/2004 Sb., zákon o zaměstnanosti, § 139, odst. 3, písm. c).

[9] Zákon č. 435/2004 Sb., zákon o zaměstnanosti, § 139, odst. 3, písm. e), §140, odst.4, písm.f)

[10] Rozhodnutí  NSS sp.zn. 1 AFs 53/2011 ze dne 8. 9. 2011

[11] Rozsudek NSS sp.zn. 6Ads 46/2013, ze dne 13.2.2014

[12] Rozsudek Soudního dvora C-66/85 Lawrie Blum, ze dne 3.7.1986

Open chat
Jak mohu pomoci?